Střípek třicátý sedmý

7. února 2013 v 12:24 | Vendi |  Střípky ze zážitků
O dalším splněném snu a také o tom, jak Vendi porušila pravidla...

V jednom divadelním představení se říkalo, že sny jsou od toho, aby se snily. Inu, s tím můžete souhlasit i nesouhlasit. Já bych to rozdělila na dvě části: jsou sny, které se sní a jsou sny, které se plní. A právě začínající střípky jsou o snu, který se splnil, aby mohl vytvořit další...

Letadlem už jsem letěla, takže jsem byla připravená. Přesto mě ale zaskočilo, že v tomto letu nebyla pevně určená místa. Tudíž bylo třeba držet se hesla: kdo dřív přijde, ten dřív sedí u okna! Jo a málem bych zapomněla - u prohlídky jsem zase pípala. Zajímavé ovšem je, že pípám jenom v Praze.


Oproti letu do Tunisu jsem tedy měla parádní výhled! A jsme právě u porušení onoho zákazu. Mají se totiž vypnout mobilní telefony! A to Vendi neudělala. Zablokovala telefonu veškeré funkce a byl z něj fotoaparát, ani to se prý nesmí. Zajímavé ale bylo, že na sedadlech určených pro VIP zákazníky měli cestující jak mobily, tak notebooky.


Počasí nám přálo. Ten pohled byl vskutku plný optimismu a naděje... jen kdybych neměla zalehlé uši. Ale i na to už je fígl, stačí totiž cucat bonbon.


A konečně - země na obzoru - pardon, to většinou volají námořníci, ale tady to jde taky, takže si tu hlášku prostě vypůjčím!


Opomněla jsem zmínit, že tato akce byla v rámci poznávacího zájezdu s cestovní kanceláří a s průvodcem... NIKDY VÍCE! A proč? Z plánovaných čtyř dnů to byly vlastně jen dny dva... hotel byl podprůměrný... organizace příšerná... informace od cestovky naprosto scestné... ale dosti hořkosti, cedule pět metrů před hotelem zahnala veškeré mé chmury a byla... čím vlastně? Znamením? Provokací? Posuďte sami!


Takže - přiletěli jsme do malého městečka kousek od Londýna jménem Watford... protože cesta z něj do centra trvá hodinu, už jsme se ten den nikam jinam nepodívali. Provokace číslo dva - Watford je jen coby kamenem dohodil od studií, kde se natáčel HP a kam bych se ráda jednou vypravila... a aby to bylo ještě zajímavější, každou chvíli kolem oken hotelové restaurace prosvištěl double decker HP, který vozí návštěvníky z centra Londýna! Máme za sebou první den ještě ne In London, ale kousek stranou. Navzdory rozpačitým dojmům, které hraničily s rozčilením, jsme ale stále plni optimismu a nadšení z věcí příštích.

U dalšího dílu se těší na viděnou

Vaše Vendi
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Claire Claire | 7. února 2013 v 16:32 | Reagovat

Cedule pár metrů od hotelu byla jednoznačně a nevyvratitelně příslibem věcí příštích. A pokud se nepovedly při popisovaném pobytu, vydaří se zcela jistě k naprosté spokojenosti při návštěvě další - vždyť Londýn konec konců není zas tak daleko. :-) Moc se těším na další dílek s dalšími obrázky, tentokrát už patrně "přízemními". ;-)  :-)
I když proti obloze a jejím záběrům nic nemám. :D  :D  :D

2 Janinka Janinka | E-mail | Web | 8. února 2013 v 14:20 | Reagovat

Checht, cedule je fakt dobrá :-D.
Jinak co se týká blokování elektroniky v letadle, dělám to jen s mobilem a na ostatní kašlu, foťák přeci nikomu nemůže vadit :-).

3 Vendea Vendea | E-mail | Web | 21. února 2013 v 17:23 | Reagovat

[1]: mno - u těch věcí příštích ještě uvidíme :D obloha byla skvostná, ale trochu víc se mi líbila ta noční 8-) upřímně doufám, že to nebyla poslední návštěva, ale jeden nikdy neví :-)

4 Vendea Vendea | E-mail | Web | 21. února 2013 v 17:24 | Reagovat

[2]: Foťák nemá čím vadit ;-) jo a ta cedule? ta mě fakt dostala do kolen! :D a nikdo mi to nechtěl věřit, musela jsem poslat mmsku jako důkaz, že mě má vlastní "posedlost" pronásleduje na každém kroku :D ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama